Hot!

STUDIO ONE: PŘÍBĚH INOVÁTORŮ JAMAJSKÉ HUDBY

STUDIO ONE: PŘÍBĚH INOVÁTORŮ JAMAJSKÉ HUDBY

To, že k jamajské kultuře a hudebnímu průmyslu neodmyslitelně patří soundsystémy a hudební vydavatelství, asi není pro nikoho žádná novinka. V této nové rubrice se ale nebudeme zaobírat soundsystémy, nýbrž právě „record labely”, jejich vznikem, tvorbou a vývojem. Jako první si představíme vydavatelství naprosto zásadní, bez kterého by jamajská muzika nejspíše vypadala dnes podstatně jinak: Studio One Records.

K začátkům patří, bez pochyb, největší jméno – Clement Seymur Dodd, známější spíše pod svou přezdívkou Coxsone. Ovlivněn americkým jazzem a dalšími vlivy „kontinentální muziky” začal postupně sbírat R’n’B nahrávky, které se na ostrov dostávaly nejvíce skrze Jamajčany, pracující v té době na Floridě. A právě tyto vlivy do značné míry nastavily podobu tehdejší jamajské muziky. V roce 1954 založil Coxsone svůj soundsystém „Sir Coxsone the Downbeat” a začal vydávat hudbu pod hlavičkou např. World Disc records nebo Port-O-Jam label a vznikly tak skladby jako „Easy Snappin”, za kterou údajně nedostal její autor Theophilus Beckford ani penny, nebo „This Man is Back”, kterou nahrál Don Drummond. Ačkoliv své nahrávky ze začátku Dodd nedával do prodeje a šířil je jen pomocí svého soundsystému, velmi dobře si uvědomoval, jaký dosah má tato hudba pro mládež na Jamajce, a proto se posléze rozhodl založit si i vlastní nezávislé studio a label. Vedle tradiční jamajské muziky a například calypsa v této době začaly vznikat i další hudební styly a v této souvislosti lze hovořit i o začátcích zlaté éry Ska, které zanedlouho ovládne celou scénu na ostrově a dostane se i na „kontinent”.

Na přelomu 50. a 60. let už se Coxsone obklopuje těmi nejlepšími muzikanty z jazzové scény v Kingstonu a zanedlouho tak vzniká legendární kapela The Skatalites, a sice ve složení Roland Alphonso, Don Drummond, Tommy McCook, Jackie Mittoo, Lester Sterling a Lloyd Brevett. V roce 1962 si Coxsone buduje svoje vlastní studio na Brentford Road v Kingstonu a spouští i vydavatelství Studio One Records. V tomto studiu se odehrávaly i pravidelné nedělní sessions, při kterých Coxsone vyhledával talenty. Právě při nich si všiml i mladého Boba Marleyho, který zpíval po boku Peter Toshe a Bunny Wailera v kapele The Wailers. Jejich píseň „Simmer Down” se stává na Jamajce v roce 1964 hitem číslem jedna. The Skatalites se v roce 1965, poté co byl Don Drummond obviněn a následně i uvězněn za vraždu své přítelkyně, rozpadají. Dodd dává následně dohromady novou kapelu Sound Dimension (a.k.a Soul Vendors). V té době už do Studia One chodí nahrávat také třeba Bob Andy, Alton Ellis nebo Slim Smith a kapely jako The Heptones, Toots and The Maytals, The Gaylads nebo The Cables. Obrovský boom, který dříve vyvolalo Ska, pomalu opadal. V hudbě se v té době začal klást důraz více na basovou linku a pomalejší tempo. Ve Studiu One se tak „zrodilo“ rocksteady.

Z rockstedy se postupnou transformací zrodilo na konci 60. let reggae a do studia tak zamířili umělci jako Burning Spear, Horace Andy a mnoho dalších. Vznikají riddimy, bez kterých si dnes umíme jamajskou muziku jen těžko představit: „Real Rock”, „Fattie Fattie”, „I’m Still In Love With You” nebo „Swing Easy”. Na těchto slavných instrumentálkách se vydává dodnes, a to i pod hlavičkou jiných labelů. Výčet všech notoricky známých riddimů, singlů a alb by zabral hodně řádků.

Objevování nových talentů pokračovalo až do začátku 80. let, kdy se na nahrávkách objevují jména jako Sugar Minott, Freddie McGregor nebo Johnny Osbourne. Brány jamajského Studia One se zavřely v polovině 80. let, když se Coxsone rozhodl odstěhovat do New Yorku. Na Jamajku se vratil až v 90. letech, avšak tou dobou na ostrově působí už další generace producentů a vydavatelství, o nich ale až příště.

Závěrem ještě dodáme, že Coxsone získal za svou práci v roce 2002 od Institute of Jamaica ocenění „Musgrave Medal”, a to za kulturní přínos zemi. Clement Seymur Dodd zemřel na infarkt ve svém milovaném studiu 5. května 2004 ve věku 72 let a posmrtně následně obdržel i „Order of Distinction”. Ulici Brentford Road bychom na mapě Kingstonu dnes už hledali marně, neboť byla přejmenována na počest jedné hudební legendy – Studio One Boulevard.

 

Přidat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Privacy Policy