Hot!

REGGAE GEEL 2017 – REPORT

REGGAE GEEL 2017 – REPORT

Letní sezóna je v plném proudu a byla by škoda nechat si ujít příležitost vidět top umělce na evropských festivalových podiích. A protože od námi navštívené poslední velké zahraniční akce uběhl již skoro měsíc, rozhodla se naše redakce vyrazit opět na cesty a navštívit další ze zásadních hudebních podniků. Tentokrát naše kroky směřovaly do Belgie, kde se koná již více než tři dekády Reggae Geel! Festival nás zlákal zejména svým neuvěřitelně našlapaným lineupem, kdy se za dva festivalové dny a noci měly na podiích vystřídat desítky námi oblíbených artists.

Nyní se vrátíme ale o téměř čtyřicet let zpátky v čase a povíme si, jak to všechno začalo. Historie této akce se totiž začala psát už v roce 1978, kdy se parta nadšenců rozhodla uspořádat pro své přátele malý reggae open-air. Netrvalo to však dlouho a na (v té době jednodenní) akci si začalo nacházet cestu čím dál tím více lidí a festival se tak začal od konce 80. let rozrůstat opravdu raketovým tempem. Následoval logický posun do vyšší ligy a pozvání prvních hvězdných jamajských jmen. Roku 1995 otevřela své brány druhá stage s názvem Bounce Dancehall a nadšené reakce fanoušků podnítily rozšíření celé akce o další den hned o rok později.

Od té doby se v podstatě začala psát moderní historie festivalu. Strůjci open – airu urazili za tu dobu opravdu dlouhou cestu, aby akci dostali mezi top podniky v tomto žánru. Nakonec se jim to opravdu podařilo, což lze snadno ilustrovat na návštěvnosti festivalu v posledních letech, která dosahuje 50–60 tisíc osob. A jaký byl tedy Reggae Geel tento rok? Na to se spolu podíváme níže. Po celé dva dny jsme se totiž na festivalu téměř nezastavili a vstřebávali plnými doušky reggae a dancehall spolu s dalšími spřízněnými žánry na několika různorodých stagích a nyní Vám tak můžeme přinést bezprostřední report plný aktuálních zážitků!

Na festival jsme přijeli již v pátek dopoledne a jelikož se areál pro veřejnost otevíral až za několik hodin, měli jsme dostatek času prozkoumat téměř liduprázdné zázemí celé akce. Pár zajímavých fotek z této procházky jste měli možnost vidět na našem instagramu v rámci stories. Pokud jste tuto možnost promeškali, doporučujeme je bedlivě sledovat i v budoucnu, neboť toto léto chystáme ještě nejméně jeden zajímavý výlet. Samotný areál se pro návštěvníky otevřel kolem páté hodiny odpolední a hned po chvíli spustili svou produkci všechny festivalové stage. Naše první kroky směřovaly nejprve do obrovského stanu na Bounce Dancehall. Zde se až do půlnočního příchodu Soul Supreme střídali ve víceméně pravidelných intervalech High Grade Sound, D Masta, Tommy Milfnikka (Civalizee Foundation) a Herb-A-Lize It. Perfektní selekce přítomných uskupení lahodila sluchu každého pravého fanouška soundsytem kultury. Vzhledem k tomu, že jsou na festivalu stage opravdu kousek od sebe, nenechali jsme si ujít možnost zařvat si na big tunes, které soundy v Bounce Dancehall sázely jako na běžícím pásu, vždy o přestávkách mezi koncerty hlavní stage.

První show na hlavním podiu předvedla mladá roots kapela Earth Kry. Po nich přišel talentovaný Iba Mahr, který natěšenému publiku zahrál své dosud největší hity jako třeba Diamond Sox nebo Great is H.I.M. Jeho kariéru budeme určitě i nadále bedlivě sledovat, neboť má rozhodně co nabídnout. Následovala kapela Raging Fyah, která opět ukázala, že patří právem mezi špičku v reggae žánru. Mezi spoustou známých songů vynikla především skvělá verze hymny Judgement Day. Následoval koncert Chronixxe, kterému před pár týdny vyšlo nové album Chronology. Jah Cure nás ani po letech na druhý pokus příliš neoslnil. Hlavním hřebem večera byl na této stagi bezpochyby jedinečný návrat velké hudební ikony. King Shango aka Capleton is back! Legendární jamajský zpěvák vtrhnul na podium jako uragán. Ani přes zákeřnou nemoc, se kterou ještě donedávna bojoval, neztratil nic ze své energie při živých vystoupení. Perfektně vystřihl Jah Jah City, That Day Will Come a několik jeho dalších notoricky známých anhems v opravdu velkém stylu!

Hned po výše zmíněném koncertě, který končil téměř ve dvě hodiny v noci, jsme se rychle přesunuli do Bounce Dancehall, neboť jsme museli vidět zbytek setu newyorských gigantů ze Soul Supreme. Na závěr celého pátečního programu přišel na stage sám Lord Evil aka Aidonia. Stan byl v tu dobu narvaný až k prasknutí a několik tisíc lidí tak mohlo sledovat ultimátní dancehallové šílenství. Aidonia totiž přetavil svou energickou show v absolutní triumf. Předvedl průřez celou dosavadní kariérou, ale v jeho showcase nechyběly ani novější anthems jako Banga nebo Krayzay. Na závěr si pak jamajský deejay neodpustil přídavek v podobě své nejnovější pecky Yeah Yeah. Na dalších festivalových stagích, kterými jsou dubový 18“Corner, Skaville a neposlední řadě také Yard, jsme se v pátek sotva ohřáli, což jsme chtěli napravit hned následující den.

V brzkém sobotním odpoledni jsme se vrátili na místo činu do Bounce Dancehall, kde už rozehřívali rychle přibývající crowd East End Rock a Cromanty Sound. Hned po nich naběhli opět na stage na své první segmenty Herb-A-Lize It a Tommy Milfnikka. Jedním slovem dokonalost! Díky skvělému konceptu s rychlým střídáním soundů se člověk nepřestával bavit ani na jedinou minutu, neboť soundboys sypali z rukávu jednu hymnu za druhou! Na hlavní stage jsme se přesunuli až na koncert dalšího člena Reggae Revival, kterým byl Jesse Royal. Talentovaný zpěvák vystřihl slušnou show, která se svým pojetím však příliš nelišila od těch, které jsme měli možnost vidět již v minulosti.

V podvečer nastoupili legendy britského reggae Steel Pulse. Uskupení kolem frontmana Davida Hindse i po čtyřiceti letech v byznysu ukazuje obrovskou kvalitu. Své vystoupení zahájili zostra, a to trackem Rally Round. Dále zazněly známé hity především z 80. let jako Ravers, nebo Stepping Out. Kapele možná uškodila absence většího časového úseku, jelikož nemohla naplno předvést portfolio svých úžasných songů. My jsme litovali zejména absence některých anthems ze 70. let. Nenechali jsme si ujít ani koncert Christophera Martina s jeho bezchybným mixem reggae a dancehallu. Můžeme také pochválit jeho skvělou vokalistku. Mezi oběma zmiňovanými to na stagi doslova jiskřilo! V playlistu nemohly chybět ani novější tunes z alba Big Deal a také dvě skvělé verze Stop/Black Board na 47th Floor Riddimu. Po koncertu jsme si odskočili na Skaville, kde panovala výborná atmosféra nejprve při koncertu Silvertones a následně i Heptones.

Jelikož se na Bounce Dancehall měl záhy přiřítit Bay – C, na Skaville jsme se bohužel příliš neohřáli. Po skvělém nástupu nám však jeho show začala připadat až příliš monotónní. Opustili jsme tedy koncert jednoho ze členů legendárních T.O.K a připravovali se na završení programu na hlavní stagi v podání Black Uhuru: Duckie Simpson & Michael Rose. Někteří členové naší redakce měli možnost vidět společné vystoupení Michaela Rose s Duckie Simpsonem již v roce 2005, kdy se s nimi na podiu objevili i rytmičtí mágové Sly & Robbie a panovala tak velká očekávání. Jedna z nejvíce ikonických reggae kapel měla totiž alespoň částečně zahrát v „původní sestavě“, což není bohužel jev nijak obvyklý. V první části koncertu jsme byli svědky ultimátního představení notoricky známých hitů jako Shine Eye Gal, Sponji Reggae, Youth Of Eglington nebo Anthem. Michael Rose však poté bez jediného slova či rozloučení opustil stage a přenechal prostor současnému složení kapely. To nás snad kromě nového počinu Jah Guide příliš neoslovilo.

Tou dobou již však už hrál na Bounce Dancehall Ricky Trooper. Na ikonického mc a selectora v jedné osobě dolehla nejspíše společenská únava z celovíkendové party na dancehallové backstagi. Po segmentu EDM a trackách typu Gangnam Style už lidem v prvních řadách opravdu docházela trpělivost a začali to dávat celkem znatelně najevo. Svou reputaci si Ricky naštěstí stačil lehce vyžehlit v druhé polovině svého segmentu. I tak jsme ale doufali v daleko lepší show. Příjemně nás naopak překvapil poslední živý act v podání jamajského „real rich” Tanto Blackse, kdy třeba ultimátní anthem Lifestyle Rich dal znamenitě. Mezitím se na dancehallové backstagi objevil také Beenie Man, který si užíval své volné dny právě na festivalu v Geelu. Snad i proto dal na Bounce Dancehall jen dva tři krátké popěvky, aby zamířil opět zpátky na sobotní chill se svými přáteli pod dancehallovým pódiem. Poslední festivalová hodina patřila opět Ricky Trooperovi. Ten se naštěstí dokázal zlepšit, a ještě vybruslit s trochou elegance z naprostého fiaska. Brzy už se ale přiblížila čtvrtá hodina ranní a s ním i konec celého oficiálního programu.

A co říci závěrem? Festival utekl neskutečným tempem ve skvělé, řekli bychom, až domácí atmosféře. Jediné, co bychom snad uvedli jako lehké mínus je překrývání se až několika aktů ve stejný čas. Na festivalu opravdu nejde stihnout všechno! Vezměte si situaci, kdy ve stejnou dobu vystupují na čtyřech různých stagích Ricky Trooper, Maxi Priest, The HeptonesJamie Rodigan. Je těžké nebýt trochu zklamaný absencí zážitků z některých vystoupení. Nicméně my raději oželíme pár koncertů v brutálně nabitém lineupu, než abychom čekali celý den na jednu, dvě večerní hvězdy, jak je tomu nezřídka v případě jiných festivalů.

Na čtyřicátém výročí festivalu tak nebudeme příští rok zcela jistě chybět!

 

One Comment

    • ZelenyZelinar
    • 10/08/2017

    slusne naslapanej report! 🙂 big up!

    Reply

Přidat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Privacy Policy