Hot!

SEZNAMTE SE S HISTORIÍ SKA, ROCKSTEADY A REGGAE – THE MAYTALS

SEZNAMTE SE S HISTORIÍ SKA, ROCKSTEADY A REGGAE – THE MAYTALS

Reggae je styl, který neustále hledí do budoucna. Zároveň je však také pevně ukotveno ve své bohaté historii, ze které neustále čerpá. Přinášíme vám seriál, který bude představovat zásadní osobnosti let minulých. Projdeme všechny éry – ska, rocksteady, rub-a-dub, reggae, digital i devadesátky. Nepůjde však o žádné chronologické lopocení se vrstvami času. Budeme náhodně vybírat jednotlivé velikány a věřte, že těch má reggae víc než dost.  Na jejich příbězích se vám postupně začne ucelovat celý ten komplexní příběh reggae hudby. Tak tedy, začínáme…

Ve studiu je uvolněná atmosféra prosycená souhrou. Kytara s bluesovým akcentem poctivě hraje svůj part, světlo ze zářivky se odráží od hráčových brýlí, které jsou namířené na zpěváka, jenž přistupuje k mikrofonu a nechává rozeznít svůj přesvědčivý hlas a basa mu dodává sílu: „Hm-hm-hmm hm-hm hm-hmm yeah hm-hm-hmm hm-hm hm-hmm yeah hm-hm-hm-hm.hm hm-hm hm-hmm yeah, it is you-oo-oo oh yeaaah, it is you-oo-oo oo-you oh yeaaah, it is you-oo-oo oh yeaaah… I said pressure drop, oh pressure, oh yeah pressure gonna drop on you…“ I tak nějak to mohlo probíhat, když Toots Hibbert a Eric Clapton nahrávali jejich verzi písně Pressure Drop, která kdysi na konci šedesátých let utvrdila Tootsovu pozici reggae hvězdy. Ale to bychom v celém příběhu udělali více jak čtyřicetiletý skok. Začneme pěkně „od začátku“…

Na sklonku padesátých let došlo k setkání tří mladíků žijících v Kingstonu. Všem bylo pod dvacet a jmenovali se Frederick „Toots“ Hibbert, Nathaniel „Jerry“ Mathias McCarth a Henry „Raleigh“ Gordon. Všichni měli se zpěvem své zkušenosti, především proto, že každý z nich měl za sebou působení v kostelních sborech (Toots patřil k Adventistům sedmého dne). Dali dohromady vokální trio a pojmenovali se The Maytals. Tak se zrodilo jedno ze seskupení, které mělo ještě dlouho ovlivňovat jamajskou hudbu. Už jméno nese svůj příběh (jako celá historie Maytals) – není totiž jasné, jaký má význam. Někdo tvrdí, že to je podle rodného místa Tootse Hibberta, May Pen, jiní tvrdí, že to je spojení složení názvů May Pen a I-tal. Samotný Toots říká, že to nemá žádný smysl, že to je prostě jen jméno.

Každopádně mladíci dlouho neváhali a v roce 1961 šli zkusit své štěstí k začínajícímu producentovi Leslie Kongovi. Ten však nebyl nijak nadšen a odmítl je. Trio dál vystupovalo po soutěžích, než je uviděl vyhledávač talentů Lee Perry, který je doporučil svému šéfovy Coxsonu Doddovi, majiteli Studio 1. Po pár singlech došlo k převratné události, neboť Sir Coxsone nechal trio mladíků sjednocené pod názvem The Maytals nahrát celé album s názvem Never Grow Old, což v té době nebyla věc na Jamajce příliš obvyklá. To bylo roku 1963. Doprovodná kapela měla toto složení: Lloyd Knibbs – bicí; Lloyd Brevette – basa; Jerry Haines a Ernest Ranglin – kytara; Jackie Mittoo – piano; Tommy McCook, Rolando Alphonso, Lester Sterling a Dennis Campbell – saxofon; Don Drummond – trombon; Johnny Moore – trumpeta; Charly Organaire – harmonika; Raymond – housle. Někteří z vás jistě poznávají v tomto výčtu mnohé ze zakladatelů The Skatalites.

Celé album je složeno jak z klasických ska pecek, tak z něžných r’n’b balad. Již první v pořadí, Never Grow Old, byla ve své době obrovský scorcher a stalo se z ní Tootsovo motto: „I will never grow old, I’ll never grow old“. Hlavními tématy alba jsou láska a víra. Vedle dojemné ale silné True Love (A love that is wide as the ocean and deep deep deep deep as the sea), je neméně silná Hallelujah, kde se Toots vyznává k úctě a silné víře v Ježíše Krista (I was B-O-U-N-D in the name of J-E-S-U-S, trough V-I-C-T-O-R-Y I am F-R double E). Ač první album, tak už velice silné a ukazující, kdo bude na dalších několik let zářící hvězdou jamajského hudebního nebe. Album vyšlo také v roce 1997 v reedici na CD u Heartbeat a stále je k sehnání.

Jedna vtipná historka z tohoto nováčkovského období se váže k religiozitě členů pěveckého tria. Když se vybírali adepti pro reprezentaci nové senzace – ska na turné po U.S.A., uvažovalo se také o The Wailers a The Maytals. Nakonec nebylo vybráno ani jedno z těchto dvou vokálních uskupení. U prvních byla záminkou jejich násilnická pověst, u Maytals pak jejich silná víra v Boha proklamovaná v textech, která by možná nebyla stravitelná ani pro prudérní Američany. Jak asi víte, vyrazili tam tedy Skatalites, Prince Buster a tak dále. Další zajímavostí je skutečnost, že Coxsone v té době kapelu okrádal o její podíl z prodeje singlů, když je na EP často přejmenovával na The Vikings nebo The Flames.

Ač to s vydáním alba vypadalo na skvělou spolupráci mezi triem a Studio 1, respektive Coxsonem Doddem, situace byla trochu jiná. Kapela už nehodlala dál snášet, že ji zasloužené honoráře míjejí, a tak dali Sirovi Coxsonovi sbohem. Netrvalo dlouho a pod producentská křídla si je vzal jiný Doddův „odpadlík“ – Cecil Bustamente Campbell známější jako Prince Buster. Z jejich spolupráce vzniklo několik singlů, z nichž nejúspěšnější byl Dog War (aka Broadway Ska). Ale ani z přímé spolupráce s novým producentem nevzešlo nové album (Campbell materiál, který pro něj nahráli, sestavil až později do kompilace The Original Golden Goldies vol.3, rok vydání 1973). V této době se už o Tootsovi říkalo, že je jamajský Otis Reddin,g pro podobnost jejich projevu. Ale když si vezmete, že Toots oficiálně začal o rok dříve než Otis, není nakonec Otis Redding „americký Toots Hibbert“? Orientujete se v tom ještě?

Spolupráce s Busterem nepřinesla to, co očekávali, a tak si sbalili svých „pět švestek“ a šli zase o dům dál. Tím dalším domem byla „produkční společnost“ Byrona Lee a Ronnie Nasralla (to si člověk nevymyslí) čili BMN/WIRL, no prostě Dynamic Sounds. Nahrávání nového alba na sebe nenechalo dlouho čekat. Maytals nikterak nevybočili z poptávky doby a nové album The Sensational Maytals přesně sledovalo postupy prvního alba, a tak i zde najdete ska skladby, které vás nenechají v klidu ale také něžné balady. It’s You za první kategorii a Daddy za tu druhou – oba jmenované songy se také objevily na společném EP a nedlouho poté byli Maytals katapultováni na první místo jamajské hitparády a jejich popularita tak dále rostla.

Rok 1966 ukazoval Maytals velice příjemnou tvář. Úspěšně koncertovali, vyhráli první ročník Jamaica Festival Song Competition s písní Bam Bam (která měla jasný politický podtext, a kterou úspěšně o víc jak dvacet let později převzal zpěvák Pliers) a před nimi se otevřela obrovská možnost turné v Anglii. Jejich manažer Ronnie Nasralla se ihned pustil do organizační práce a data byla záhy známa. Mezitím měli ještě Maytals několik koncertních povinností (a spousty jich také kvůli turné zrušili). Jeden z těchto koncertů se měl konat v Ocho Rios, kam se celé trio vydalo na dvou motocyklech. Toots jel sám a Jerry vezl Raleigha. Po cestě je zastavila policie a po kontrole dokladů přišla s pokutou, neboť podle ní neměl Jerry povolení vozit někoho na místě vyhrazeném pro bagáž. Po krátké hádce policie pověřila Tootse aby dojel pro manažera kapely, ale s tím, že své věci musí nechat na místě. Když se Toots vrátil i s manažerem, policie ho ihned zatkla, protože mezitím co odjel, mu v bagáži našla ganju. Na základě tohoto byl Toots na více jak rok a půl uvězněn (Toots říká 18 měsíců, záznamy uvádějí 16 nebo i 8 měsíců). Celá záležitost „smrděla“ a spekulovalo se, zdali to nebylo náhodou na politickou objednávku (nejspíše kvůli písni Bam Bam) nebo msta některého z producentů či promotérů. Každopádně jeden ze zatýkajících policistů se později přiznal, že za toto zatčení dostal vysokou odměnu. Kapela, která byla v tu dobu na naprostém výsluní, ihned zapadla do stínu, ač se Jerry a Raleigh stále pokoušeli vystupovat a nahrávat. Jenže bez Tootse prostě nebyli Maytals kompletní.

Toots byl propuštěn v roce 1968. Masivní rocksteady vlna se ho tak vlastně nedotkla. Toots, ač na tom byl ze zkušeností z vězení dost špatně, se ihned rozhodl pokračovat v přerušené práci. To už ale ostrovem zněla hutná basová linka a The Maytals se na ni rychle adaptovali. Začali svou spolupráci s nahrávacím studiem Beverley’s, které vlastnil Leslie Kong – přesně ten, který je na počátku kariéry odmítl. Toots své zkušeností z vězení využil při písni 54-46 That’s My Number (54-46 bylo přesně jeho vězeňské identifikační číslo, kdyby snad někdo nechápal). V této písni si vybil svou frustraci a vrátil obrovskou křivdu. Poprvé se objevila i na novém albu Sweet & Dandy.

Ještě před ním se udála jedna zajímavá věc. The Maytals vlastně pojmenovali reggae. Stalo se tak v písni Do The Reggay – ač zpívali o tanečním stylu myslím, že netřeba komentáře. Zpět k albu. Toots a jeho dva kolegové v roce 1968 nahráli pro Beverley’s více jak 80 písní. Bim Today se na Song Competition umístilo na druhém místě za Intensified Dirt Desmonda Dekkera. Toots cítil nespravedlnost a později nahrál píseň Desmond Dekker Came First, kde si pouští pusu na špacír (kdo ví ale, jak to celé vlastně vůbec bylo). Na albu Sweet & Dandy nalezneme Maytals opět na vrcholu. Toots už doopravdy ukazuje, že si se svým hlasem může dovolit cokoliv, jak sám říká. Vedle síly hlasu ukazuje i nakolik je technicky skvělý. Jerry a Raleigh ho bravurně podbarvují a společně s doprovodnou kapelou písním dodávají neuvěřitelnou intenzitu. Toto album je také „základnou“ pro nesmrtelné hity jako Monkey Man, Pressure Drop, Bla Bla Bla, Sweet & Dandy, 54-45 That’s My Number a Oh Yeah. Ani ostatní se neztrácejí a například textově jednoduchá We Shall Overcome (vlastně se zde stále opakuje „we shall overcome some day“) vás zkrátka dostane. Píseň Sweet & Dandy se objevila v soundtracku k filmu The Harder They Come. Samo sebou ji uslyšíte i ve filmu samotném, ve scéně, kde hlavní hrdina přináší do studia výlisy k odeslání. Maytals prý nevěděli, proč jsou natáčeni a už vůbec ne, že se objeví ve filmu.

Tolik prozatím k první části našeho nového seriálu. Legendární Toots & The Maytals budete mít možnost brzy vidět i v České republice, neboť již 24. září zavítají do pražského Lucerna Music Baru. Tuto jedinečnou událost byste si rozhodně neměli nechat ujít. Více informací o tomto hudebním svátku můžete najít zde. Čekání si prozatím můžete zkrátit jejich koncertem z loňského ročníku festivalu Summerjam, který byl, jak to ostatně mají The Maytals ve zvyku, jedinečný.

 

 

Přidat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Privacy Policy