Hot!

SUMMERJAM 2019 – REPORT

SUMMERJAM 2019 – REPORT

Rok se s rokem sešel a tak jsme se vydali do německého Kolína nad Rýnem, kde se u překrásného jezera Fühlinger See uskutečnil již 34. ročník legendárního festivalu Summerjam. Jelikož je nezbytné vyrazit na místo s předstihem, objevili jsme se u bran festivalového kempu už ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách, stejně jako tisíce dalších nedočkavých fans. Volné chvíle jsme pak trávili jako obvykle ve stylu drink & chill a trpělivě vyčkávali, než nám v pátek festival otevře svoje brány.

První den pro nás začal na Green Stage koncertem Koffee, na který jsme byli velmi zvědavi. Tracky jako Toast nebo Burnin jsou jistě známy všem, kteří poslední rok neseděli doma a navštívili alespoň nějaký ten mejdan. Musíme říct, že na live performance bude muset Koffee rozhodně ještě zapracovat, ale i tak se jednalo o slušný start festivalu. Následoval Richie Spice, jenž rozhodně nezklamal. Většinu jeho repertoáru však tvořili starší věci, zejména z období, které představovalo patrně jeho top (tj. např. tracky jako Earth A Run Ren, Ghetto Girl, Brown Skin…). Backing na koncertu mu pak dělal The Element Band. Pak se již na stagi objevil Sasco. Z našeho pohledu se jednalo rozhodně o jeho nejslabší show, kterou jsme měli doposud možnost vidět. Z tohoto důvodu ji zde nebudeme ani nijak sáhodlouze rozebírat a přejdeme rovnou ke hřebu celého večera, který si pro fans nachystal Popcaan.  Ten si střihnul mix tracků napříč celou svou tvorbou a zazněli tak oldschool věci jako Gangsta City, Dream, dále pak třeba Everything Nice, Good Times, Family a mnoho dalších. Tím pro pátek skončil show time na Green Stage a nastal čas na přesun.

Následovala návštěva Dancehall Areny, která po několika letech opět změnila svou lokaci. Od letošního ročníku se nově nachází na festivalovém ostrově, a sice mezi  P1 a marketem. Tento nápad se nám nezdá zrovna šťastný a velmi bychom se přimlouvali, aby došlo opět k jejímu přemístění na dřívější (či jinou) lokaci. Kromě změny umístění je Arena také výrazně menší než tomu bylo doposud (lidé stojí v podstatě namačkáni na všemožné stánky z marketu) a její ozvučení mělo tentokrát k ideálu rozhodně velmi daleko. Pokud vezmeme v potaz skvělý zvuk, který měli i tentokrát obě hlavní stage, jedná se celkem nepochopitelný jev. Pokud bychom měli hodnotit páteční performance dvou německých crews, tj. Pow Pow & Jugglerz, trochu zavzpomínáme na loňské hodnocení, ve kterém jsme nepříliš kladně hodnotili přílišný odklon k EDM. Chápeme sice, že není úplně jednoduché uspokojit massive na festivalu, ale i tak bychom radši slyšeli více utimátních reggae a dancehall anthems, a to zejména novějšího data vydání. Jedná se však čistě o náš o subjektivní názor a předvedená show měla jistě své fans na place.

Náš sobotní program na Red Stage odstartoval Kabaka Pyramid a jeho kapela The Bebble Rockers. Kromě obvyklých hitů došlo tentokrát ve větší míře také na věci, které se objevily na albu Contraband. Následoval slušný koncert Dub Inc, na kterém zazněly i věci z připravovaného alba, které by mělo spatřit světlo světa v září letošního roku. Vystoupení jamajské star Protojeho spolu s jeho kapelou The Indignation mělo vysoký standard i tentokrát. Zazněly snad všechny jeho známé anthems, včetně tracku Blood Money. Nigerijský starboy Wizkid zaostal z našeho pohledu trochu za očekáváním, ale i tak se jednalo o hudebně zajímavý zážitek na pomezí několika rozličných žánrů. Nepochybně hřebem sobotního dne byl pak na festivalu všemi očekávaný koncert Buju Bantona. Po několika letém nuceném odpočinku jsme tak měli možnost konečně vidět tohoto artist opět naživo a nutno podotknout, že to tedy opravdu stálo za to. Jednalo se o jeho první koncert v Evropě po cca 10 letech. Buju nadělil fans více než hodinu a půl trvající koncert, ve kterém opravdu nebylo o zábavu nouze. Buju předvedl rozhodně jedno z nejlepších vystoupení tohoto ročníku Summerjamu a jeho hity jako třeba Champion a Driver zněli určitě fans v uších ještě dlouho poté, co opustili Red Stage.

Program na Dancehall Areně začínal o sobotní noci později, než tomu bylo v pátek. Za kormidlo se tentokrát postavili němečtí Sentinel a jejich selekce byla zábavná. To se odrazilo i na počtu lidí, kteří vydrželi až do konce – bylo jich rozhodně více, než tomu bylo předešlý den. Jedinou kaňkou na jejich show byl pouze slabší zvuk, ale i ten se zhruba po hodině hraní podařilo doladit. Spát se tak šlo v podstatě až za svítání. Abychom nezapomněli i na ostatní dění ve festivalovém areálu, za zmínku stojí určitě i odpolední Soca Carnival, který si ve Vibez Village (P2) nachystal Fabi Benz a Franky Fyah. U jedné z menších stagí se také během odpoledne objevil Smo z Jugglerz.

Jak už tomu tak bývá, je neděle na Summerjamu poklidnější a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Méně nabitý program si však můžou návštěvníci vyplnit třeba při mítincích s vybranými artist, o které se stará crew Riddim Magu. Nutno podotknout, že tyto setkání se sice konají v průběhu celého festivalu, nicméně málokdy opravdu zbyde čas na jejich návštěvu v jiný den. Prvním koncertem, na který jsme zavítali, byl na Red Stagi Alborosie s bandem Shengen Clan. Tato show se nesla v pokojnějším tempu s tím, že ji okořenilo pár dubových a ska segmentů. Na závěr zazněli i některé z Alborosieho notoricky známých tracků. To co následovalo, však nenechalo nikoho chladným. Američtí matadoři Cypress Hill to rozbalili naplno a musíme říct, že šlo o jeden z nejlepších actů tohoto ročníku. Hity jako Jump Around, Insane In The Brain, Loco en el Coco a Hits from the Bong opravdu slušně rozhýbaly massive pod Red Stagí.

To nejlepší si ovšem pořadatelé nachystali na závěr, a sice v podobě legendárního Jimmyho Cliffa. Ten se na stagi objevil v zářivě zlato-oranžovém outfitu a svoji show zahájil jako obvykle hrou na bongo. Následoval hit za hitem (You Can Get It If You Really Want, The Harder They Come a snad všechny další co vás jen napadnou) a rychle se blížil konec festivalu. Musíme říct, že Jimmy Cliff i přes svůj pokročilejší věk předvádí stále parádní show, a pokud budete mít možnost zavítat na některý z jeho koncertů, rozhodně si ho nenechte ujít! Po cca hodinu a půl trvajícím koncertu přišel čas na tradiční ohňostroj, který festival ukončil.

I tentokrát došlo na emotivní závěr v podobě vystoupení ikonické postavy festivalu Andrew Murphyho, který spolu s pořadatelským týmem poděkoval všem návštěvníkům. Zazněla klasická variace na Redemption Song střídající se s gospelovým Oh Happy Day. I právě proběhlý ročník snesl přísná měřítka a nám nezbývá než se těšit zase za rok, kdy se bude první týden v červenci konat již 35. ročník tohoto skvělého festivalu!

Ukázky z jednotlivých vystoupení a v některých případech i celá vystoupení lze shlédnout na webových stránkách Rockpalast.  

Přidat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Privacy Policy